Jeden novinový článek mě překvapil. Trošku zaryl do mého povědomí. Byl o ozonové díře v kontextu posledních výzkumů. A tak jdu a do vyhledávače vyťukávám "díra", abych se mohl pak lépe orientovat a porovnat článek s dalšími informacemi. Ovšem konalo se trošku jiné překvapení. Zcela nahoře a ještě pak několikrát se nabídl především pojem "Díra u Hanušovic". Zvědavost mě nedala a dal jsem se do klikání. Nové filmy prakticky nesleduji a byl jsem tedy dost mimo. Jenže zvědavost je také moje těžko ukrývaná vlastnost. Začalo mě to zajímat.
Místo studování do hloubky jsem si řekl, že je lepší se tam vypravit a vidět ji na vlastní oči. I na psí oči. Seděla vzadu na sedadle a tvářila se celou cestu celkem lhostejně. Cesta to není daleká a tak se lhostejnost velmi rychle změnila v živý zájem. Po louce to bylo na doběhnutí a pak začal tanec. Něco na té díře a kolem ní být musí. Oni totiž psi vědí to, co my lidé ani často netušíme.
Než jsme se unavení tvůrčím rituálem obrátili na cestu domů, vzpomenul jsem si na Sira Richarda Juliana Longa a jeho "Kruh na ostrově". Byl zničen a je uchován pouze na fotografiích jako zásadní tvůrčí počin Land Artu té doby.
Pozor, ten pes je už za horizontem událostí...
OdpovědětVymazat