Sochy slavných to tu u nás v Hradci nemají vůbec snadné.
Jejich pozice je většinou nestálá, doživotní význam a postavení nejisté. Nebo
spíše to po životní. S tatíčkem Masarykem jsme tu šoupali sem a tam. Dlouho byl
tam a místo něj na jeho náměstí postával a užíval si klanění Lenin. Teď už je
delší dobu zase kontext Masarykova náměstí a sochy v souladu. V sametové době
jsme nekompromisně zlámali už tak polámané páteře Leninovi, Stalinovi,
Gottwaldovi a některým dalším 5ticípým. Vyvezli jsme je za město do skanzenu a
tím se dočista zbavili minulosti.
Problém byl ale i s prvorepublikovým primátorem Ulrychem.
Toho jsme nejdříve politicky posametově očistili a pak znovu vytesali a
postavili. Nestál dlouho, už jen leží, kdesi, za velké prachy pořízený, dokonce
prý ještě pořád v záruční lhůtě. Nejen vysavače mají záruční lhůty. Tenhle
nejenže nevysával (mimo rozpočtu města) ale hlavně se nelíbil v umění znalých,
momentálních zástupců lidu na radnici (musím přiznat, že jsem s nimi tiše
souhlasil, i když se mě na jeho pořízení a uklizení nikdo neptal).
Dokonce jsme tu vymysleli i plánovanou výměnu soch. Na
nábřeží je z Hořic přivezou a za nějaký čas zase odvezou a přivezou jiné. Stále
je čemu se divit a hlavně si nezvykat.
Máme tu i mnohé svaté, do kamene vytesané. Ovšem koho
nemáme, to tedy toho Svatého Ducha. Postavili jsme mu ale velikou katedrálu,
poznávací znak Hradeckého horizontu. Když není Svatý Duch z kamení, nebo vůbec,
je katedrála jeho z cihel k mámení.
Kousek dál máme novinku a to je tu dnes hlavně řeč.
Tentokrát svařenec na Malém Náměstí. Socha cyklisty jedoucího z kopce s
vyplazeným jazykem. Kolo díky pevným svárům vůbec nevrže. Ani radní prý
tentokrát nevržou. Mnozí z nich prý jezdí do práce do kopce i z kopce na kole a
jsou tím pádem jako mnozí co občas vržou, ale není jim to nic moc platné. Jízda
na bicyklu je příznakem Salonu Republiky už dlouho. Velmi si tu na tomhle
způsobu zakládáme.
Konečně tu tedy máme něco charakteristického,
nevrzajícího a snad do konce věků. I když, jak jsem se díval, přivařená až tak
pevně k chodníku není, a časy, časy ty se i na radnici mění.
Žádné komentáře:
Okomentovat