FACE

28. 12. 2016

SECURITY ART



Nově rekonstruovaná budova kdysi Záložního úvěrového ústavu v Hradci Králové. Autor Osvald Polívka, realizace 1911-1912. Po několika letech rekonstruování si opět můžeme vychutnat mimořádný prostor, dominantu Galerie Moderního Umění. Evidentně si ji vychutnávají i hoši od security. Dalo by se i říci "security arch", při tom nikdy ve střehu nepolevující.

Je to asi rozdíl hlídat sběrnu druhotneho odpadu a nebo tenhle estetiky skvost nabitý estetickými skvosty posledních dekád.

Ve sbírkách galerie se nacházejí díla umělců, jejichž tvorba je spojena s počátky českého moderního umění (Jan Preisler, Ant. Slavíček, Ant. Hudeček, Václav Radimský), Osma a Skupina výtvarných umělců (Emil Filla, Bohumil Kubišta, Antonín Procházka, Josef Čapek, Václav Špála), sociálně zaměřená tvorba dvacátých let (Miloslav Holý, Karel Holan, Jan Kotík), krajináři Umělecké besedy (Vojtěch Sedláček, Václav Rabas, Vlastimil Rada), artificialismus, surrealismus a další imaginativní tendence v období mezi světovými válkami (Jindřich Štyrský, Toyen, Alois Wachsman, Josef Šíma, František Muzika), Skupina 42 (Kamil Lhoták, František Gross, František Hudeček, Jan Kotík, Ladislav Zívr), Skupina Ra (Václav Tikal, Josef Istler, Bohdan Lacina), informel a expresivní abstrakce (Vladimír Boudník, Mikuláš Medek, Robert Piesen, Jiří Balcar, Vladimír Fuka) a díla současných umělců. Ve sbírkách galerie nechybí ani díla dalších důležitých představitelů českého moderního umění, jako jsou Josef Váchal, Jan Zrzavý, František Tichý, Zdeněk Sklenář nebo Jiří Kolář.


Takový neproškolený, umění nemilující, Stravinského neslyšící, službu vykonávající hlídač dosud jen ve sběrně druhotného odpadu by tady mohl způsobit velikou škodu. Třeba svařované sochy pana Gebauera, některé další objekty na první pohled nejasné identifikace s realitou, či moderní, abstraktní malby (zaslechl jsem tam od nepoučeného, poučeným zavlečeného návštěvníka cosi o malikanicích za všechny prachy) by pak takový hlídač s nedostatečnou rozlišovací schopností za druhotný odpad s nulovou cenou označil a odmítl hlídat a kulturním barbarům ke zničení vydal, nebo znalcům klamajícím, a tím pádem ze sebe cosi k posměchu, či dokonce soudu udělal.


Všechno chce prostě svoje a správné lidi na správných místech, pokud možno ve správnou dobu. S výhradou, že ani to kolikrát nemusí stačit a také mockrát už nestačilo.

Žádné komentáře:

Okomentovat