Je jich víc, než jsme si mnohdy schopní připustit, možná
tím, že jaksi vyhlížíme ty mimořádné.
Stačí pár okamžiků, které překryjí rutiny a podají vřelou
ruku dalšímu, ještě ráno obyčejnému dni, který se pak s podělenou Dobrou
Zprávou projasní.
Jen ty rána po padesátce, ty není komu dát, navíc na to
nemám ani povahu, ač bych někdy rád, té škodolibé radosti z dávání podlehl a
pak dlouho spal...
Komentáře
Okomentovat