Potkávám ji občas ve výtahu. Hlavu nese čerstvě nakadeřenou samý prstýnek vlasů, mnohé industriální bižu jistě z Jablonce cinká, a dáma voní ještě trochu myrtě a dost po té Olšanské lipové aleji. Maluje prý do šuplete a do závěti kubistické obrazy. Má smysl pro humor. Vždycky opakuje, že ji to připadá mezi pátým a sedmým patrem, když výtah zavrže, jak cesta v rakvi, kterou zapomenuli funebráci položit. Když vystupuji a ona ještě ne, vzpomenu si na toho detektiva v baloňáku. Mám pocit, že se museli znát víc, než se na první pohled může zdát ignorantům noblesnosti...
Žádné komentáře:
Okomentovat