Tak já se bez mučení přiznám, že mám dvě verze. a: autor si z nás dělá legraci. b: jedná se o fotografii vymykající se mému inženýrskému chápání. Pochopitelně, pokud bych foto hodnotil srdcem, nemaje dostatečný přehled, našel bych těch verzí víc. Jsem velmi zvědav, jak se k této kauze vyjádří kompetentnější odborníci.
Rozhodně se nejedná o bod "a". V úterý takové věci tady nepublikuji. A pokud publikuji jindy, alespoň nějak případnou nadsázku naznačím :-)
Naopak, pokud tu vznikne debata nad méně či více konzervativním pojetím a subjektivním vnímáním krajiny přetavené do fotografie....pak SUPER :-)
Ostatně tahle fotografie mezi těmi mými divnokrajinami spíš navazuje, než je jedinečná. Možná je to tím, že ne až tak často se mě podaří zachytit víc než úmysl...
Může se k tomu přistoupit zcela exaktně, což asi není to pravé ořechové, ale kdo by odolal, moje babička tomu říkala "kde je vystrčeno, tam je dovoleno". Takže mne to donutilo udělat exkurz, zjištění a závěr. https://mapy.cz/zakladni?x=15.9783780&y=50.2462190&z=17&pano=1&source=coor&id=15.978583333333333%2C50.246583333333334&pid=66213614&yaw=2.717&fov=1.570&pitch=0.157 Anebo autor v rámci svojí konceptuální tvorby přidal další střípek z krajinných detailů do svojí sbírky, není to nic neobvyklého, podobné na první pohled laikům poměrně nezáživné série na téma krajin městských i mimoměstských se dá najít třeba i na DA u "pajvaj", nebo ve stravitelnější, výtvarné formě u Evy https://www.eva-skalakova.com/fotogalerie/. Lze se v tomto případě jen dohadovat, co bylo pro autora "víc než úmysl", často to bývá něco osobního a bez nápovědy hůře identifikovatelné, leckdy je to "jen" otisk momentálního rozpoložení, nálady a pocitů..
Já tu budu trošku spíš bloudit v myšlenkách než abych tu suverénně argumentoval či dokonce tu fotografii podpíral nějakou intelektuální (to má každý přece rád) úvahou. Tak kdo nechce něco nejasného, klidně může přeskočit někam jinam🙂
V téhle krajině jsem byl poprvé asi tak před šedesáti lety. S tatínkem, s maminkou za tetičkou která dodnes žije kousek za tou zatáčkou. Od té doby nevím už kolikrát, v poslední době častěji, protože to mám jen malou zajížďku na cestě k posledním příbuzným. Bydlel jsem polovinu života asi pět kilometrů od té zatáčky a ty židle co jsem nedávno dodatečně vložil do Dycky v pátek při diskuzi o středoformátu ty jsem fotil asi čtyři kilometry od toto místa. Před těmi šedesáti roky tam nebyla ani tahle cesta, ani ten dům, ani ty stromy. Ani jeden. Ani před třiceti. Bylo to na konci Borovice. Borovice končící v poli, nikoli za zatáčkou. Na druhou stanu, když se otočím je Horní Černilov. A my jako kluci a dávno potom pro to měli jediný název "Pustina". Bylo to tam takové jiné. A zůstalo to jiné. A je to tam takové jiné. Krajina se proměnila a přitom ji člověk nevydrancoval ale zapojil do svého života (zase ten Cílek v hlavě). Postavil cesty, vysadil stromy o které se stará. A člověk tam nestaví mezi domy takové ty vysoké (stěny) ploty jak mezi parcelami ve spádových částech kdysi vesnic, dnes vlastně skanzenů, dnes už okrajích měst. Vypadá to, že tam spolu lidi i mluví. Není tam žádný skanzen kde si můžeš půjčit koně a osla a s celou rodinou se provézt (To je dost, žes nás táto někam vyvez). Ale jsou tam koně a často i na těch cestách. Když víš kudy, dostaneš se výhledem na do přírody citlivě zasazenou oboru s parožím (to se rozhlížím jestli po mě někdo nehodí vidle). A ta vizualizace kterou jsi sem odkazem dal, ta je o tom, že vlastně není nic k fotografování, není se čeho chytit. Pokud tedy nechceš přispět do nějaké příručky pro stranu zelenou. Tuhle fotku jsem plánoval, vyfotografoval a pak se tam vrátil. Znovu vyfotografoval poučen kompozičním problémem. Poprvé jsem nefotografoval vůbec. To totiž na obloze pluly beránci a z fotky by byla bramboračka. Došel jsem k té fotce procházkou od té obory, když jsem se jednu chvíli otočil a ten stromek mě doslova vrazil nápad mezi oči. Barevnost, ta celková barevná skladba..dům který nepadá starobou..zatáčka někam..a zpátky k tomu evidentně opečovávanému stromu který jako by tím reprezentoval ten poměr ke krajině kde evidentně v ní žijí lidé. A na to abych z toho udělal cestovatelskou fotku, na to mě to přišlo až příliš nosné. Takto se dá nafotit jen pár dnů v roce. Dnes už tam z toho místa ten dům neuvidíš. Na podzim už to nebude taková barevná skladba. Co tím chci říci? No třeba to, že jsou fotografie které člověk fotí zejména pro sebe (a přitom rád nechá nakouknout ostatním a neměl by se zlobit (může si za to tou svou pošetilostí fotograf sám), že jim třeba něco z jeho pocitů uniká a fotka jim nedává až takový smysl. Co by mělo platit je estetický rozměr. A nemusí a ani nebývá v místě ukotvený. A to naopak sebevědomě prohlašuji, že za ním si opravdu stojím. Už i jen pro něj mě ta fotografie stála za prezentaci.
Závěrem: třeba tohle: https://www.turistika.cz/mista/vyrava/detail Narazil jsem na tohle čtení (málem ze stejného místa) teď při přehrabování se v Cílových úvahách o současném venkově (pro mě občas těžko uchopitelných, kdy si uvědomuji svojí kontextovou nedostatečnost). A želím, že naše generace v hodinách dějepisu poznala jen ty velké, převážně rudohnědé dějiny. Jaksi nás to vytrhlo ze základů a škody jsou nenapravitelné.
Mě to trochu připomíná můj nedávný červený hadr na poli, který Tebe moc nezaujal. Pro mě to byla součást trilogie, kterou jsem měl spojenou s myšlenkou. Možná to bylo prvoplánované, ale já jsem s uměleckým vkusem dost na štíru. Dokonce stále mám problém nazývat se fotografem. Bod "a" jsem napsal, jako takovou vložku pro odlehčení, protože moc dobře vím, že existuje pouze jedna verze. (smajlík) Hodně se mi líbilo co tady napsal kolega Paklik. Je vidět, že se umí dívat podstatně hlouběji, než já. Jsem rád, že mohu takovéhle fotky a následné diskuse sledovat. Mám dojem, že se mi trochu rozšiřuje obzor a prohlubuje vnímání.
Tak já se bez mučení přiznám, že mám dvě verze.
OdpovědětVymazata: autor si z nás dělá legraci.
b: jedná se o fotografii vymykající se mému inženýrskému chápání.
Pochopitelně, pokud bych foto hodnotil srdcem, nemaje dostatečný přehled, našel bych těch verzí víc.
Jsem velmi zvědav, jak se k této kauze vyjádří kompetentnější odborníci.
Raději reaguji v jednom bodě bez otálení :-)
VymazatRozhodně se nejedná o bod "a". V úterý takové věci tady nepublikuji. A pokud publikuji jindy, alespoň nějak případnou nadsázku naznačím :-)
Naopak, pokud tu vznikne debata nad méně či více konzervativním pojetím a subjektivním vnímáním krajiny přetavené do fotografie....pak SUPER :-)
Ostatně tahle fotografie mezi těmi mými divnokrajinami spíš navazuje, než je jedinečná. Možná je to tím, že ne až tak často se mě podaří zachytit víc než úmysl...
Může se k tomu přistoupit zcela exaktně, což asi není to pravé ořechové, ale kdo by odolal, moje babička tomu říkala "kde je vystrčeno, tam je dovoleno". Takže mne to donutilo udělat exkurz, zjištění a závěr.
OdpovědětVymazathttps://mapy.cz/zakladni?x=15.9783780&y=50.2462190&z=17&pano=1&source=coor&id=15.978583333333333%2C50.246583333333334&pid=66213614&yaw=2.717&fov=1.570&pitch=0.157
Anebo autor v rámci svojí konceptuální tvorby přidal další střípek z krajinných detailů do svojí sbírky, není to nic neobvyklého, podobné na první pohled laikům poměrně nezáživné série na téma krajin městských i mimoměstských se dá najít třeba i na DA u "pajvaj", nebo ve stravitelnější, výtvarné formě u Evy https://www.eva-skalakova.com/fotogalerie/.
Lze se v tomto případě jen dohadovat, co bylo pro autora "víc než úmysl", často to bývá něco osobního a bez nápovědy hůře identifikovatelné, leckdy je to "jen" otisk momentálního rozpoložení, nálady a pocitů..
Já tu budu trošku spíš bloudit v myšlenkách než abych tu suverénně argumentoval či dokonce tu fotografii podpíral nějakou intelektuální (to má každý přece rád) úvahou. Tak kdo nechce něco nejasného, klidně může přeskočit někam jinam🙂
VymazatV téhle krajině jsem byl poprvé asi tak před šedesáti lety. S tatínkem, s maminkou za tetičkou která dodnes žije kousek za tou zatáčkou. Od té doby nevím už kolikrát, v poslední době častěji, protože to mám jen malou zajížďku na cestě k posledním příbuzným. Bydlel jsem polovinu života asi pět kilometrů od té zatáčky a ty židle co jsem nedávno dodatečně vložil do Dycky v pátek při diskuzi o středoformátu ty jsem fotil asi čtyři kilometry od toto místa. Před těmi šedesáti roky tam nebyla ani tahle cesta, ani ten dům, ani ty stromy. Ani jeden. Ani před třiceti. Bylo to na konci Borovice. Borovice končící v poli, nikoli za zatáčkou. Na druhou stanu, když se otočím je Horní Černilov. A my jako kluci a dávno potom pro to měli jediný název "Pustina". Bylo to tam takové jiné. A zůstalo to jiné. A je to tam takové jiné. Krajina se proměnila a přitom ji člověk nevydrancoval ale zapojil do svého života (zase ten Cílek v hlavě). Postavil cesty, vysadil stromy o které se stará. A člověk tam nestaví mezi domy takové ty vysoké (stěny) ploty jak mezi parcelami ve spádových částech kdysi vesnic, dnes vlastně skanzenů, dnes už okrajích měst. Vypadá to, že tam spolu lidi i mluví. Není tam žádný skanzen kde si můžeš půjčit koně a osla a s celou rodinou se provézt (To je dost, žes nás táto někam vyvez). Ale jsou tam koně a často i na těch cestách. Když víš kudy, dostaneš se výhledem na do přírody citlivě zasazenou oboru s parožím (to se rozhlížím jestli po mě někdo nehodí vidle).
A ta vizualizace kterou jsi sem odkazem dal, ta je o tom, že vlastně není nic k fotografování, není se čeho chytit. Pokud tedy nechceš přispět do nějaké příručky pro stranu zelenou.
Tuhle fotku jsem plánoval, vyfotografoval a pak se tam vrátil. Znovu vyfotografoval poučen kompozičním problémem. Poprvé jsem nefotografoval vůbec. To totiž na obloze pluly beránci a z fotky by byla bramboračka. Došel jsem k té fotce procházkou od té obory, když jsem se jednu chvíli otočil a ten stromek mě doslova vrazil nápad mezi oči. Barevnost, ta celková barevná skladba..dům který nepadá starobou..zatáčka někam..a zpátky k tomu evidentně opečovávanému stromu který jako by tím reprezentoval ten poměr ke krajině kde evidentně v ní žijí lidé.
A na to abych z toho udělal cestovatelskou fotku, na to mě to přišlo až příliš nosné. Takto se dá nafotit jen pár dnů v roce. Dnes už tam z toho místa ten dům neuvidíš. Na podzim už to nebude taková barevná skladba.
Co tím chci říci? No třeba to, že jsou fotografie které člověk fotí zejména pro sebe (a přitom rád nechá nakouknout ostatním a neměl by se zlobit (může si za to tou svou pošetilostí fotograf sám), že jim třeba něco z jeho pocitů uniká a fotka jim nedává až takový smysl. Co by mělo platit je estetický rozměr. A nemusí a ani nebývá v místě ukotvený. A to naopak sebevědomě prohlašuji, že za ním si opravdu stojím. Už i jen pro něj mě ta fotografie stála za prezentaci.
Závěrem: třeba tohle: https://www.turistika.cz/mista/vyrava/detail
Narazil jsem na tohle čtení (málem ze stejného místa) teď při přehrabování se v Cílových úvahách o současném venkově (pro mě občas těžko uchopitelných, kdy si uvědomuji svojí kontextovou nedostatečnost). A želím, že naše generace v hodinách dějepisu poznala jen ty velké, převážně rudohnědé dějiny. Jaksi nás to vytrhlo ze základů a škody jsou nenapravitelné.
Mě to trochu připomíná můj nedávný červený hadr na poli, který Tebe moc nezaujal. Pro mě to byla součást trilogie, kterou jsem měl spojenou s myšlenkou. Možná to bylo prvoplánované, ale já jsem s uměleckým vkusem dost na štíru. Dokonce stále mám problém nazývat se fotografem.
OdpovědětVymazatBod "a" jsem napsal, jako takovou vložku pro odlehčení, protože moc dobře vím, že existuje pouze jedna verze. (smajlík) Hodně se mi líbilo co tady napsal kolega Paklik. Je vidět, že se umí dívat podstatně hlouběji, než já.
Jsem rád, že mohu takovéhle fotky a následné diskuse sledovat. Mám dojem, že se mi trochu rozšiřuje obzor a prohlubuje vnímání.