Dycky v pátek (48/2020)

Černý pátek 1869 - Hospodářská krize ve Spojených státech po pádu tržní ceny zlata 

Černý pátek 1873 - Hospodářská krize v tehdejším Rakousko-Uhersku

Černý pátek 1929 - Po propadu cen počátek krachu na Newyorské burze

a pak už BLACK FRIDAY - Každoroční období období výprodejů velkých (a to nejen) obchodních řetězců na konci listopadu.

A ten datum, ten pátek je právě dnes.

I já jsem připravil nějaký ten BLACK FRIDAY podle svých možností pro ctěného diváka. A věřím, že jako ty slevy to náležitě využijete.

Tedy pro tentokrát, protože ten BLACKY FRIDAY připadá na stejné datum jako moje "Dycky v pátek" máte možnost v dnešní vybíjené vybít hned dvě (nikoli jednu) fotografii z těch čtyřech níže publikovaných🙂

 

Závěrem každý jistě v tichosti při modlitbě vzpomene na ty minulé Bronzové, Stříbrné a Zlaté neděle. Za to přece nic nedáme a navíc trochu trochu té hořké nostalgie do života patří 😊

Hezký víkend po všech slevách přeji všem🙂

KAUFmania.cz

 

Dycky v pátek (47/2020)

Ti co nečetli včerejší diskuzi pod zde na Blogu minulým článkem budou asi z následujících odstavců úvodu kapku mimo. Ale tak to prostě chodí. Kdo chvíli stál, již stojí opodál...a jde jen o to na jak dlouho 😊

Tedy tímto děkuji obchodnímu zástupci firmy "Jsme s Tebou ve dne v noci" za zapůjčení psacího stroje  Consul 2224 oranžové barvy v černém kufříku včetně příslušenství. Napsal jsem s ním už předem promyšlený závěr tohoto článku.

A děkuji servismanovi firmy "Modrá okna vesmíru dokořán ve dne v noci" za následnou promptní opravu instalace jejich produktu na mé pracovní stolní PC stanici.

Je vidět, že Consul stále znamená významnou konkurenci a není pravda, že Modrá Okna mají ničím nenabouratelné výsadní postavení na trhu.

Pravidla vybíjené jsou stejná, vybíjí se jedna ze čtyř fotografií bez vazby na oblíbenost autora.

Příjemný víkend, stranou od vše válcujících reklam (vymývání mozků) na stránkách našich největších mediálních domů, kterými zavšivily v poslední době (z mobilmánií už magormánie) všechno co se zavšivit dalo, s neuvěřitelnou vynalézavostí (jak uživit to množství ředitelů, ředitelíčků, expertů na všechno a podržtašků generujících obsah už jen jako druhotnou surovinu hodnou pana Tricatela ke spokojenosti pakujících se oligarchů)) a agresivitou, přeji pokud možno někde v přírodě 😊

Všechno co si můžeš přát...

 

Dycky v pátek (46/2020)

Dneska tu budu jen chválit (a to většinou čtenáři nečtou a rychle přejdou k nějakému bulvárnímu plísnění). Budu chválit strejdu. Tedy Gůůglovic strejdu. Zřejmě po analýze jaké všeliké výtvory fotografující ukládají na jeho nocležiště (a to zdarma) přišel s logickou a jistě výchovně zamýšlenou novinkou. Od poloviny příštího roku tomu foto běsnění přistřihne křidélka. A kdo si je přistřihnout nenechá, ten si zaplatí. Ostatně co je zdarma je od satana, víme už přece dávno. A výchovné je to v tom, že máme několik měsíců na to, abychom své, u strýčka zdarma uložené, nebo spíš nasilážované obrázky probrali a zbavili se těch, co nejsou ničím než pomíjivostí, ukládané při přebytku míry té mrchy fotonezřízenosti bez soudnosti. A po datu toho strýčkova dobrodiní (to už budeme mít díky odpovědnému desilážování dost místa ve své virtuální noře) budeme dbát na kvalitu daleko více a zvažovat uložení každého obrázku s příručkou pro amatérského fotografa v ruce.

Tedy nastane taková dobře míněná SEBEvybíjená Strejdy Gůůůgla🙂

S trochou vlastní pošetilosti bych uvítal, kdyby České veřejné fotogalerie začaly postupovat podobným způsobem. Snad by tím více posloužily svému jménu i vystavujícím autorům. Takový limit maximálně padesáti tam aktuálně nasilážovaných fotografií by nebylo od věci...a hlavně od kvality a schopnosti se jí vůbec zabývat...ve většině případů. A pak už by stačilo, za každou další vkládanou, jednu ze stávajících po zvážení kvality prostě vybít.

Předpokládám, že minulými dvěma odstavci jsem si přidělal několik dalších virtuálních přátel a tak můžeme přejít ke zdejší už tradiční Vybíjené jedné za čtyř.  Pravidla jsou k tomu stále stejná a i v minulém pátečním článku opakovaná.

Věkoše: Prvovýstup 

Labe: Tři stupně nad nulou

Pouchov: Romantické zátiší bezdomovcům do chladných dnů

Blešno: Dušičky

Závěrem dnes už jen přání příjemného víkendu. Pak už nestačíme ani zabrat a bude tu svátek. Tedy i dobrá zpráva na konec🙂

100DVA

 

Dycky v pátek (45/2020)

Středeční číslo 15729 se jistě promítlo do už tak srolované nálady nás všech. Každému možná trošku jinak, nicméně málokdo je toho zcela ušetřen. V USA je v tuhle chvíli skóre 253:213. To nevím komu přijde veselé a komu ne (ještě že tu máme hafo analytiků a seniora Václava Klause, kteří nám nastaví do našich vesniček to nemilosrdné zrcadlo).

Nicméně nemám chuť tady dnes tyhle naléhavosti nějak rozmazávat a brodit se v nich. A úpět a mudrovat.

Tedy spíš něco opravdu veselého na úvod. Salon Republiky včera potěšil všechny občany jako by nebylo. Totiž včera vešlo ve známost že "Hradec Králové už má vánoční stromy, výzdoba města bude bohatší než vloni"...a to byl hodně bohatý rok. Tak hlavně že tak, říkám si a možná zde vydání 52/2020 bude obsahovat fotografie těch historicky nejvyzdobenějších ulic. Prázdných. Možná i největší ohňostroj bude...virtuální. A příští rok vymýtíme sarkasmus. Toho nepřítele štědrých rozpočtů na které už dávno nemáme. Toho nepřítele empatie ke všeobecné veselosti.

No a teď už k pravidlům: Jsou tu pořád stejná. Tedy vybíjí se jedna fotka dle subjektivního názoru vybíjejícího. Od toho tu máme možnost přidávání komentářů. Fotografie jsou ne starší dvou týdnů. A opatřil jsem je krátkým popisem, spíš scestným než seriózním.

velkohubý pelikán, zoologickou zahradou, ostnatým drátem i tak spolykán

zdejší zahrádkářská kolonie. Vzpomenul jsem si na mřížovaný koláč...navíc čtverec se širokým bílým okrajem...

 

Možná jsem zapomenul vyvážit bílou?🙂

Vezměte svého draka ven. Na procházku do přírody nebo jen do parku. Postavte si stativ. Nejlépe dřevěný. Na roušku si ještě navlékněte červenou bambulku. Ono to přijde. Z kovidem srolovaných tváří se k Vám budou vracet úsměvy těch co se možná ten den usmívají poprvé než Vás minou a kus náhle pohody si odnesou s sebou. Mimochodem, oči se v téhle době staly důležitější než tlamičky. Ne vždy, ale o to víc to těší.

Závěrem přeji všem krásný víkend v konečné fázi padání krásy podzimu. Nenechte se srolovat🙂

Podzim v zahradě Eden...

Tuhle fotografii jsem vyfotografoval nějak v polovině října u bráchy na venkově. Aktuálního roku. Název mě docvaknul asi o týden později. A tenhle článek, tedy pouhý název s fotografií jsem sem vložil minulou sobotu. A opatřil to pokynem ke zveřejnění na tohle úterý ráno.

No těch pár dní mezi tím vložením a plánovaným zveřejněním jsem měl na to, dopsat text. Protože tak by to na blogu spíš být mělo než nemělo. Nabídnout divákovi něco víc než fotografii. Si tak říkám, když si o blogu přemýšlím.

Ale tentokrát písmenka nějak nic nespojovala, slova nic netvořila. Prostě nic hlava klávesnici nepředávala...

Až v pondělí jsem dopsal tohle:

Do hlíny jsem tam nekopnul od té chvíle co mamka odešla nikam. Brácha tam zůstal tak jak chtěl. Sám. Rozmlouval jsem mu to, ale marnost nad marnost.

Teď si ale cestou  od někud někam zlomil ruku, klíční kost a kde co.  Uvěznilo ho to do sádrového krunýře. A to zahradu nezajímá a dny běží.

Do hlíny jsem nekopnu ale sladké vyzrálé hroznové víno, na to mě užije. Každý rok několikrát žebřík.

No a tentokrát jsem tedy i kopal, hrabal, klestil, ruce si drápal, snažil se mluvit s kocourem i kočkou...a uzavíral zahradu, nehet si zlomil hned...a soused sedlák, nebo spíš kovozemědělec a sarkastik se tomu smál.

To ten sádrový krunýř ve kterém není hnutí za to může.

Měšťák obnažený ve své nemotornosti...strakám k posměchu...

A při tom uklízení měšťák otevřel zahradí přístřešek. Dlouho jsem tam nebyl. Co mamka odešla.

A došel jsem si pro fotoaparát.  A udělal pár fotografií tohoto po létech nalezeného zátiší. A tím tu zahradu pro letošek zamkl.

Ta židle, pak otočená  na ježka ještě prozradila kus historie dávno zapadlé za mou pamětí. V nohách měla vyvrtané díry. Do těch děr totiž můj táta (dřevomodelář) udělal možná v roce šedesát nasazovací špalíky ...  do mojí židle, abych jako malý kluk dostal na stůl a mohl jíst s dospěláky a moc se nepokecal.