FOTOTERAPIE Pošetilostí :

 

Tak se nám tu v posledních týdnech začal rozšiřovat, nenápadně ale přece, takový nešvar. Totiž porušování pravidel. A vrcholem toho jsem teď já, který bych měl jako jejich tvůrce jít příkladem. Sice nosím příkladně roušku, ale i tak jsem se nakazil (tím plíživým porušováním). No a výsledek je takový, že místo čtyřech fotografií k vybíjení jich tu je dnes rovných osm. Tímhle úletem bych ale byl rád porušování pravidel ukončil. Tedy důsledně platí, že vybíjíte jeden obrázek a Vaše milosrdenství potěší zbývající tři, bez ohledu na místa v pořadí stupně vítězů. První fotografie je druhu industriálního. Totiž zdejší Pilňáčkova Továrna, na kterou dohlédnu oknem. A ptáci k tomu. A jeden neposedný... No a tohle je to porušení pravidel. Takový mikro příběh o tom, že když se hodně tlačí (na pilu), ještě to neznamená, že budeme po zásluze odměněni...(aneb nevděk světem vládne). Sekvence kdy mezi první a poslední fotkou existuje prodleva tří vteřin... Tohle se odehrávalo vlastně na tou výše zmíně...

Tak mě přišly od ANO poštou v nenadepsané bílé obálce roušky. Ovšem že žádné nano. A kdyby jen to. Jsou naprosto fádní vizualizace, bez přidané hodnoty a nekonečně plytké. Navíc s širokým bílým rámek kol dokola celé huby. S nimi se dá jít tak k lékaři, na Finanční úřad nebo se nahlásit na policii. Snad ještě do místního klubu seniorů na lavičkovou merendu. Na pořádnou merendu by to byla ostuda. A to prosíme příští týden Státní Svátek. To prosím máme Svatého Václava. A to prosím zase po roce budeme hrdými buditeli. A to zase jako každý rok si budeme připomínat kdo koho tehdy povraždil a kudy ze Staré Boleslavi šli Ti co přežili a stáli na té správné straně. Přes Brandýs, přes Vinoř...až na symbol naší státnosti. No a to uznejte, že musí být merenda a na takovou s takovou plytkou rouškou prostě nelze. No a tak jsem se rozhodl zhotovit si sobě vlastní. Originální, reprezentativní. Jak vidíte s nezaměnitelným vzorem. Potiskem.  Finále zvládla bezvadně 3D nano (ANO opravdu nano...) tisk...

  V týdnu jsme se tu vrátili o nějakých 10 či patnáct tisíc let zpátky.....ale všeho do času, je čas se vrátit. Už tradičně tady na mém Blogu pátek co pátek vybíjená. Čtyři moje fotografie ne starší než dva týdny ze který můžete vybrat jednu která je pro Vaše oko nejméně zajímavá, nejméně ladí Vaším představám a tedy je z Vašeho pohledu určena k vybití.  Fotografie vznikající za běžného života běhu, většinou cestou městem kdy mě provází pes a jako vždy fotoaparát. A kdy cesty nemají žádný konkrétní cíl, nechám se vést a fotografování není tou preferencí takto ubíhajícího času. Ke každé fotografii je jen velmi krátký text. Město ve své tuctovosti, kdy to navíc tvoří světlo a stín... Babí léto jak má být. Co člověk, to vůně z a do popelnice a vůně grilování v parku... Tohle je druhá fotografie k té ruce z minulého pátku. Tedy vznikla jako první. Později jsem zjistil, že celé to spadlo u Jaroměře a vyplavilo pár sklepení. Tady se to posouvalo ve vší naléhavosti poesie panelové ...

 Inspirováno výrokem Pabla Picassa z roku 1940  "Nevytvořili jsme vůbec nic" Letos v únoru zemřel v Paříži ve věku devadesáti tří let Simon Coencas jako poslední. Jeden z těch čtyřech, co ve stejném roce a dnes téměř na den přesně před osmdesáti roky zapálili lucerny aby první uviděli Galerii...jako dávný počátek moderního umění....jež inspirovala mistra k výše citovanému výroku.

Dnes jsem připravil pestrý výběr fotografií co se témat a kategorií týká. Tedy žádný koncept, žádný cyklus, či série. Ani náznak něčeho takového. Tedy upřímně řečeno, něco vystopovat by se v té čtyřce dalo. Mohlo by se to jmenovat "Co týden v ulicích dal". K fotografiím přidávám jen krátký popis. A pravidla pro ty co sem až tak často nechodí a nebo si nejsou jistí. Kdo chce, vybíjí za pomoci komentáře jednu fotografii. Tu kterou oželí ze všech nejsnadněji. Komentáře delší než to pouhé pořadové číslo jsou vítány. Je fajn, když se tu vzájemně můžeme pomocí nich zamyslet nad důvody proč komu do oka padla právě ta či některá jiná do oka a proč právě tu jednu vybil :-)  Málokdy tu najdete takovou parádní fresku bez vulgárních obrazců... Je to na deštník, nebo není to na deštník? Už blednoucí vzpomínka na horké léto tady ve městě... Vědecká knihovna po sto padesáté a pokaždé trošku jinak. Kde se tu vzal (než zase letěl dál) tenhle mezihvězdný jehlan bude možná vědět Paklík :-) ...

 

  Začátek školního roku a bez ohledu na tuhle skutečnost další vybíjená tady u mě na Blogu. Týden provázali dvě zásadní, nepřehlédnutelné události. V celospolečenské rubrice to byl Vystrčil. A stačí si nechat udělat rešerši všech článků v mediích, kde se za ten týden jeho jméno vyskytuje a vystačíte často pouze s formulacemi nadpisů. Totiž všeliké ty různě, více či méně zakamuflované dezinformační a manipulátorské weby se odkopaly i těm, co o nich měli ještě v tom smyslu jisté pochybnosti. A když se podíváte kdo je financuje zadáváním reklamy a jakým politickým zombie dávají slovo, tak je to takový žúžo vedlejší ale důležitý vjem k téhle průkopnické cestě. A protože tenhle blog je především o fotografování a fotografiích a fotografech, pak nesmí chybět ani tahle rubrika. Je hovínko ve čtverci oblíbenější než hovínko v obdélníku? Nebo také: Je to hovínko ve čtverci, řádně zarámované prohnaným kalkulem aby snadněji zvítězilo nad hovínkem v obdélníku? Po delší době se strhla delší dis...

Bylo to na počátku letošního jara. Přišel za mnou soused mých rodičů, jejich vrstevník, jestli bych mu nepomohl zbourat kozí chlívek. Poslední kozu po kusech odnesli už v lednu vlci do nedalekých kopců a on že už další k jejich radosti pořizovat nebude. Ostatně i ten chlívek už dozrál a vlci si toho málem bezbarierového přístupu byli dobře vědomi. Ježek co by narychlo povolaný strážce a ochránce málem démonické podstaty jim byl spíš k smíchu. Zavzpomínali jsme na řízky z kůzlečího a i bez lesa pak třísky lítaly. Vlastně spíš papundeklové výplně, jak se ukázalo. Během těch let se jich něco po dírách natlouklo. No a pohleďme, jaká to abstrakce z nich může být. Umění je prostě všude. Stačí se pořádně dívat...i v kozím chlívku. Soused výtvarně nevzdělán, nechápal o co mě jde a nakonec mu visí na zdi v jeho šumperáku jako připomínka kozích dob. Spíš mu prý ale připomíná to vlčí řádění, než vůni kozího chlívku. Intelektuál.  Pro mě to mělo ale ještě pokračování na delší dobu. Totiž dole,...