Galerie relativní 2019

Po celý tento rok jsem si dával stranou (EVERNOTE, díky) obsah Galerie DA a rozděloval ho do třech podadresářů. 

- TOP fotografie

- Fotografie pozitivně kontroverzní

- Komentáře s přesahem 

Sešlo se mě toho za tu dobu opravdu hodně.

Cílem mimo jiné bylo, na konci roku z té sbírky udělat takovou rekapitulaci s názorem. Tedy nejenom TOP těch nejlepších fotografií ale k tomu prolnutí s výběrem toho druhého podadresáře a mezi to asi tak ve stejném počtu výběr z podadresáře třetího.

Nepopírám, že jsem netušil problém, po těch událostech druhého pololetí. Nicméně jeho velikost i mě do jisté míry překvapila. Zaskočila a musel jsem tu představu na pár dnů odložit.

Když jsem začal proklikávat jednotlivé odkazy, teprve v té koncentraci se ukázala ta hrůza negativní činorodosti druhého pololetí. V mnoha případech bylo moje klikání marné. Buď už ta fotografie na DA nebyla, nebo nebyl komentář a nebo nebyl už ani ten dotyčný autor. A bylo tomu tak v mnoha těch případech, které mohly tvořit páteř tohoto článku. Tvořit kontexty, reprezentovat kvalitu a diskutabilnost. Vrátit se zpátky k výrazným myšlenkám.

Uvědomil jsem si, že DA se za rok 2019 ocitla bez relevantní historie. Kdokoli, kdo si nepamatuje, nebo přichází nový nedokáže už dojít k nějakému relevantnímu poznání, zhodnocení. Nelze ani vytvořit z toho co zbylo reprezentativní přehlídku dle výše uvedených podadresářů. A rozhodně mé poznání není o tom, že přece pár obrázků či pár chybějících komentářů nemůže hlouběji zasáhnout roční historii DA tak, aby z toho co zůstalo nebylo možno ty co chybí považovat za jen tak nějaké vady na kráse. Ta devastace je totiž zásadní.

Kdo si přece jen chce alespoň v krátkosti udělat o celém maléru obrázek, může proklikat asi těch padesát "Fotografií týdne" co píše týden co týden pan Černý. Ne, to není o tom, že by tam měly být jiné fotografie, to je o tom, že při pohledu na ty stávající uvidíte ten personální rozpor od současné reality. Hezké na těchto výběrech pana Černého je ale to, že vzhledem k počtu vždy představených fotografií není až tolik znát ta čím dál více se zvětšující díra za nimi. 

Ještě jedna perlička k tomu. Pokud se to vezme obecně, tak i to velmi ztěžuje orientaci a relevanci případné rekapitulace. O co jde? Jde o to, že systém umožňuje schovávání fotografií. A jak jsem zjistil, že to možnost která nezná hranic. Narazil jsem totiž na autora, který má vložených k dnešnímu dni 836 fotografií a z nich 599 je schováno před zraky ostatních. Možná tedy vystavuje pouze platné pokusy. Kolik schovaných fotografií s rokem vložení 2019 na DA existuje jsem opravdu nezjišťoval. Ten příklad je doufejme extrémní.

A tak tedy tu dnes to moje zamýšlené rozjímání na konci roku vlastně žádné není.

Nemohu sem totiž vkládat výstřižky fotografií z DA, výstřižky komentářů z DA nebo dokonce stažené fotografie (ani tak žádné nestahuji) z toho co během toho roku bylo na DA vloženo. 

Na to aby to možné nebylo je zde toto. A nelze proti tomu nic namítat. 

Jen mě tak napadlo třeba při pohledu na tyto počiny,

na tento

na tenhle

na toto

a třeba příkladem i tohle

že, pokud by se k tomu namotal nějaký právník co má alespoň trošku povědomí o fotografování, nelpěl by na tom ustanovení o zákazu šíření obsahu bez výhrad. Důvod je myslím evidentní. Žádný obsah totiž tyto a podobné počiny nemají. Navíc při zdravém rozumu těžko předpokládat, že by se v takových případech někdo bral o autorská práva. 

Při té postupné devastaci bych se ještě zastavil u dvou praktikovaných scénářů které s výše uvedeným nemají přímo až tolik co do činění.

První se často odehrává následně po nástupu někoho nového. Když někdo fotografuje třeba pět, deset nebo dokonce více let, tak pokud není totálně bez talentu občas nějakou výbornou fotografií udělá. Někdo často, někdo méně. No a když pak nastoupí na DA, pochopitelně vybírá z toho svého TOP (už většinou na jiné galerii vyzkoušeného) adresáře jednu fotku za druhou. A do článků "fotografie týdne" tak bývá kousek. Do respektu na galerii také. Po nějakém čase (někdy na to stačí pět vložených fotografií) jde vkládaná kvalita rychle dolů. A tak je to měřítko, jaký je kdo vlastně fotograf. A když se mezi tím rozkouká, že ten sestup kvality lze kompenzovat rozdáváním pochval a vysokých bodů novým přátelům prakticky za cokoli, je neštěstí na světe.

Druhé funguje takto: Autor na DA funguje a pak celkem bez relevantních důvodů končí sám smazáním všech fotografií, nebo téměř všech. Uteče nějaký čas a autor se vrací. No a začne vkládat znovu ty své už kdysi vložené fotografie. Především ty co se na Galerii jak se říká osvědčily. A tak se opět tleská (zvláště Ti co tu minulou éru nepamatují a ti co to považují za báječné shledání po čase, po létech). No pokud to skončí takto, dá se to jednou vydržet. Ovšem pokud po čase následuje další mazání a pak opět návrat s průvodními jevy výše popsanými, je z toho prostě fraška. Při čtvrtém návratu už ani to ne.

I po tom všem co jsem tu dnes už napsal slibuji veselý závěr, když už jsme na konci toho roku 2019

Klobouček smekám a polibky smrti jak od Leonida Iljiče  virtuálně zasílám zejména následujícím, bez skloňování (bolí mě záda):

Hotmandarin

Klásek

Sysel
Jokr

EMET

Růžička

Nejmil

Anonymous
Rudy

Anarki3

a prostřednictvím Shimmellovi nastavené tváře i Skalákové

S respektem pruhovanou šálkou mávám:

Subal

Vlk
Navyy

a Silence X. 

Údivu bez bližšího upřesnění směru pohybu hlavy na mém doživotně odsouzeném krku se tu dostává:

Rumovník

Mikuš

Jiří Z. 

A co přát Galerii DA do příštího roku?

Jiskřivou, emocemi a tvůrčím kvasem nabitou galerii bez strachu z devastujících ingerencí. :-)

Koně, nikoli na betóně...

Slíbil jsem tu koně. Jednoho. Nakonec jich je víc...

Nejsou reportážní. V téhle komunitě si na reportéry vůbec nepotrpí...

zbytečně s vysavačem nevyšilují 

Jsou autentičtí

Ono když k někomu přijdete domů, obvykle mu nepřerovnáváte v kredenci hrníčky...ani když se delší dobu znáte...

Šelmou na F5

A začíná to kvapem přibývat. Málem na každé stránce periodik i ne můžeme číst různé rekapitulace roku a předsevzetí do toho nového. Ta představa že se tím přechodem něco velkého mění, že paradigmata co byla už nebudou a co nebyla budou lepší než ta současná se opakují.

K tomu se připisují různá poučení do nového roku, citují se citáty co nás mají tím dalším určitě mimořádným rokem provázet. Nedá se říci, že by všechny ty citáty byly k zahození. že nám jsou k ničemu a stejně dopadneme stejně i bez těch citátů, pokud je vezmeme vážně.

Prvním mým nápadem bylo, že sem tady k té mé fotografii okopíruji třeba dva citáty slavných, co se k tomu přelomu a prorokování hodí.

Třeba jeden od Heideggera. A hned jsem ho zavrhl. Ještě by se mě to tu pak mohlo zvrhnout v diskuzi takřka filosofickou a kdo to pak má moderovat.

Třeba něco od toho prognostika co teď prognózuje z Pražského Hradu. A to jsem zavrhl také. Ještě by mě pak zavřeli, při představě jaké komentáře čtenářů při použití jeho slovníku zde přistanou. Nebo by mě smazali hoši z gůůůglu účet.

Tak jsem si nakonec řekl, že žádné kopírování nebude a vymyslím dva citáty sám. Nakonec je to můj blog a proč bych si sem nemohl napsat pro čtenáře dva svoje citáty. Při vší skromnosti.

I jsem se zamyslel a zadíval na tu fotografii a zase se zamyslel. A střídal jsem to několik dnů. 

No a vypadlo z mé hlavy následující:

Nemysli si, že když jsi na F5, nemůžeš být po příštím tahu, při zdi v koutě skoro hned

a druhý

Můžeš bušit všemi deseti do Fpětky jak chceš, stejně  divokou šelmu v beránka neaktualizuješ

Byl jsem s tím až na tu formu docela spokojený. Ráno se ale dostavila pokora a obě moudrosti jsem smazal. Tak už je jistě ani neuvidíte.

Odpoledne se mě to celé rozleželo v hlavě a říkal jsem si, že bych to tu dnes přece jenom něčím hodnotným, s predikcí do příštího roku čtenářům, fotografům a fotografkám předložit měl. Chtělo by to něco univerzálního. Nechal jsem se nakonec inspirovat takto:

Nenechte se ochočit a manipulovat hulváty a mystifikátory a pokud už šelmičky, pak jedině kočičky

Co se tebe týče...

z adresáře "Tyčoviny"

ADVENT TIME

jedna fotografie z mého adresáře "portréty neslavných"

Povolení ke zveřejnění mám 

Zdá se mě, že teď v těch adventních týdnech se povolení shánějí celkem snadno, nebo tedy snadněji než během všedních dnů roku. Je to asi tím, že lidé jsou v očekávání a prodchnutí láskou, která na ně působí ze všech stran přinášejíce vstřícnost, empatii a zvuk pil řezajících stromky jehličnaté...což se překlápí do jejich dobrácky se tvářících tváří a tvářiček..

Entomofago Con Pasta

servito come antipasto

Jak jsem fotografoval pěkné obrázky...

Nějak ke konci listopadu mě tady soused ob jeden dům přistihl při poskakování s fotoaparátem kolem aktuálně vzniklé hromady určené pro sběrný dvůr. Občas se tu potkáváme, vrstevníci, každý se svým psem a tak se přišel optat, co že se to děje, fotit takové nicotnosti. A dali jsme se do řeči. Ne o psech ale o fotografování. Až se do nás dala zima a našli jsme si každý svůj vchod.

Přišel za mnou asi za týden, jestli bych mu neporadil s koupí nového fotoaparátu. Zalapal jsem po dechu, ukázalo se, že to myslí vážně. 

A tak jsem se ptal, abych se měl čeho chytit a mohl se v tom tipování ubírat relevantním směrem.

První co jsem se dověděl byly samozřejmě peníze. Fotoaparát má být do deseti tisíc a bez potřeby dokupovávat nějaké další příslušenství.

Potřebuje fotoaparát, kde bude využívat především automatiky a bude fotit pěkné obrázky.

Potřebuje fotoaparát malých rozměrů, tak do velké kapsy u bundy.

Potřebuje fotoaparát pro fotografování na výletech (zejména tady po Čechách, v pohodě, bez požadavků na fyzickou kondici) s rodinou, dětmi, vnukem. Fotoaparát, se kterým by si mohl jen tak vyrazit tady po městě a udělat si cestou radost pivem na nějaké zahrádce při prohlížení toho co zrovna nafotografoval.

Když jsem mu vysvětlil co vyžaduje fotografování do RAW, rezolutně to odmítl. Nic takového využívat nechce. Nerad používá i blesk. Vyrostl na klasické zrcadlovce a asi před osmi roky si pořídil malý kompaktní přístroj. Pokud je potřeba, fotografie z něj mu zpracovává dcera v běžném editoru. Většinou ale dává vytisknout jen to co mu vypadlo z karty bez následné editace. Stejně postupuje na svém fejsbůku.

Tohle chce ale změnit. Chtěl by si u dcery zpracovávat fotky sám až ho v tom zaučí. Ale chce používat jen základní editační operace a případně přednastavené "umění jedním stiskem". Víc času trávit nad fotografiemi nemá v úmyslu, na to má zahrádku a embéčko.

Když jsem se ho ptal, jestli s novým fotoaparátem pak neuvažuje, že by své fotky zveřejňoval na nějaké galerii, zavrtěl hlavou, ale nechal si vysvětlit o co vlastně jde. Byl mimo, nikdy s tímto způsobem neměl co do činění. Nakonec to uzavřel s tím, že to by si asi musel koupit zrcadlovku, nějaké ty objektivy a zaplatit nějaký kurz. Trošku jsem mu tuhle představu rozmlouval, ale marně. Nakonec prý že zváží ten Instagram, když je to s fejsbůkem nějak propojené.

Má zkušenosti s pevnou stopětatřicítkou a tak by chtěl aby ten nový fotoaparát měl přece jenom něco o trochu delšího. Pokud možno. Uvažuje pouze v metrice kterou si osvojil na své Praktice.

Ještě jsem mu stačil pomluvit fotítka bez hledáčku.

Měl jsem pocit, že výčet stačí a večer jsem se dal do surfování po různých nabídkách, co se z internetu na člověka sesypou hned jak takovou práci začne.

Druhý den jsem vybírání uzavřel a sousedovi předal moje tipování. Vytipoval jsem tři fotoaparáty s tím, že každý je nějakým kompromisem a je už na něm co z nich si vybere. A nebo nevybere a vybere si podle svého něco docela jiného.

Přišel za týden. V ruce krabici. V ní fotoaparát. A jestli bych mu s tím něco nenafotografoval, aby viděl, jestli to bude podle jeho přání umět dělat ty žádoucí fotografie. Pochopil jsem ho, manuál toho fotoaparátu měl asi tři sta stránek. Jen nevím jak ten výběr souvisí s jeho dlouholetou prací archeologa a volnočasového stavitele ze stavebnice Merkur. 

Má dva týdny na případné vrácení.

A tak jsem tři dny fotografoval fotoaparátem. Tedy tři dny a jeden podvečer u nich doma. Dohromady asi tři a půl hodiny pochůzek tady v okolí, kde když zapíchnete kružítko do výchozího bodu ukáže vám to asi jeden kilometr poloměru.

Jedno fotografování za pošmourného počasí

Druhé fotografování za slunečného počasí

Třetí fotografování za namrzlého rána

Čtvrté fotografování doma, za umělého osvětlení míchajícího se s padajícím šerem oken kuchyně kde se pekly nějaké sladkosti a jeho vnučka na špičkách dosáhla na první řadu rohlíčků v talířku na stole.

Fotografie jsem následně zpracoval v neprofesionálním editoru a dbal na jednoduchost editace.

Nakonec jsem sousedovi předal asi dvacet fotografií v drtivé většině fotografované a automatickém režimu. Tedy přesněji řečeno v tom co je definováno jak "Inteligentní automatika" a já ji tady objevil s inteligencí překvapeného uživatele.

Z nichž pro diváka vybírám následující a i ty tomuto řádku předcházející.

Co tu nenajde jsou především fotografie rodinné. Souhlas nemám, ani ho nežádám. Taková je prostě doba a není se čemu divit. Tak jen pro představu, fotografie z toho pečení fotografované na 3200 ISO mě svou kvalitou velmi mile překvapily a netřeba si stýskat po blesku, což beru jako velké pozitivum.

Předal jsem je asi před týdnem. Čekám tu, jestli nezazvoní soused a nepřinese jinou krabici k otestování s dalším termínem dvou týdnů na vrácení. A k tomu mám ještě jednoho brouka v hlavě. Tohle tipování nebylo pro mě první. A není to tak dlouho, kdy jsem natipoval a pak se zbláznil a na rozdíl od toho žadatele si ten vytipovaný fotoaparát koupil. I když jsem nic takového nutně nepotřeboval a nebýt toho tipování, nic takového, ani podobného ani z toho segmentu zcela jiného nekupoval. Prostě satan používá různé metody. A navíc se vrací. Nikdy nelze říci, že jsme se jeho zájmu definitivně zbavili.

To musí být určitě ON..

Každému se občas stane, když třeba vystupuje z auta, přechází přes přechod či obědvá v restauraci, že mu do oka padne člověk a s ním myšlenka "Toho přece znám, to je ten slavný...". Třeba chvilku lovíme v hlavě který to vlastně je, než se nám rozsvítí a nastane ten pocit "jůůů tak já ho potkal a viděl na vlastní oči". Možná je to ten co ho vidíme málem každý den v TV, možná na něj chodíme jako obdivovatelé sportovních klání, možná se často smějeme jeho cintání v nějakém tom parlamentu před kamerami, možná nějaký proslavený mazal.

Absurdně to ale může být i člověk, kterého jsme vlastně nikdy neviděli. Neznáme jeho tvář (jen ho třeba slýcháme v rozhlase, nebo čteme den co den jeho řádky). Ten jeho pohled a ta vizáž co teď vnímáme nás sama o sobě ujišťuje, že to musí být on. Nikdo jiný se přece takhle ničemně ani dívat nemůže, nikdo jiný přece nenosí tak šíleně drahé hodiny, nikdo jiný přece na sebe nepoutá takovou pozornost.... .

Pak přijdeme domů a vyprávíme ten zážitek drahé polovičce. A drahá polovička, když se vypovídáme lehce se optá, kde tedy máš od něj, či od ní podepsanou (kreditní) kartičku?

Nezbývá než vycouvat a zamést situaci pod koberec obhajobou "tak slavný přece není (a nikdy nebyl) abych u něj o podpis pro babičku žadonil".

No a co se tohoto portrétu týká. Určitě Vám nikomu nikoho nepřipomíná. Je totiž z mého adresáře "Portréty neslavných" i když si to nechce přiznat...

Na Cestě...

Pořád jsme na cestě. Ti dříve narození a déle fotografující si to asi uvědomují víc. A není to o tom kde všude jsme byli s fotoaparátem v ruce. Myslím tu tvůrčí cestu. Fotíme, tvoříme, seskupujeme do cyklů, do konceptů. Při tom kompletování mačkáme DELETE, necháváme se poplácávat po zádech a zase se vracíme s brašnou do plenérů, do ulic, do...

Tahle je z adresáře "Relativně vzato"

Tahle z adresáře "Portréty neslavných"

Tahle patří do adresáře "Tyčoviny"

Jo abych nezapomenul. Občas se nám na té cestě vyskytne někdo, nějaký ten hulvát, který se zeptá a hned i odpoví nějak tak 

"A nebylo co vložit(?)..a tak jsi to vložil(!)"