Přeskočit na hlavní obsah

Příspěvky

Zobrazují se příspěvky z prosinec, 2019

Galerie relativní 2019

Po celý tento rok jsem si dával stranou (EVERNOTE, díky) obsah Galerie DA a rozděloval ho do třech podadresářů.  - TOP fotografie - Fotografie pozitivně kontroverzní - Komentáře s přesahem  Sešlo se mě toho za tu dobu opravdu hodně. Cílem mimo jiné bylo, na konci roku z té sbírky udělat takovou rekapitulaci s názorem. Tedy nejenom TOP těch nejlepších fotografií ale k tomu prolnutí s výběrem toho druhého podadresáře a mezi to asi tak ve stejném počtu výběr z podadresáře třetího. Nepopírám, že jsem netušil problém, po těch událostech druhého pololetí. Nicméně jeho velikost i mě do jisté míry překvapila. Zaskočila a musel jsem tu představu na pár dnů odložit. Když jsem začal proklikávat jednotlivé odkazy, teprve v té koncentraci se ukázala ta hrůza negativní činorodosti druhého pololetí. V mnoha případech bylo moje klikání marné. Buď už ta fotografie na DA nebyla, nebo nebyl komentář a nebo nebyl už ani ten dotyčný autor. A bylo tomu tak v mnoha tě...

Koně, nikoli na betóně...

Slíbil jsem tu koně. Jednoho. Nakonec jich je víc... Nejsou reportážní. V téhle komunitě si na reportéry vůbec nepotrpí... zbytečně s vysavačem nevyšilují  Jsou autentičtí Ono když k někomu přijdete domů, obvykle mu nepřerovnáváte v kredenci hrníčky...ani když se delší dobu znáte...

Šelmou na F5

A začíná to kvapem přibývat. Málem na každé stránce periodik i ne můžeme číst různé rekapitulace roku a předsevzetí do toho nového. Ta představa že se tím přechodem něco velkého mění, že paradigmata co byla už nebudou a co nebyla budou lepší než ta současná se opakují. K tomu se připisují různá poučení do nového roku, citují se citáty co nás mají tím dalším určitě mimořádným rokem provázet. Nedá se říci, že by všechny ty citáty byly k zahození. že nám jsou k ničemu a stejně dopadneme stejně i bez těch citátů, pokud je vezmeme vážně. Prvním mým nápadem bylo, že sem tady k té mé fotografii okopíruji třeba dva citáty slavných, co se k tomu přelomu a prorokování hodí. Třeba jeden od Heideggera. A hned jsem ho zavrhl. Ještě by se mě to tu pak mohlo zvrhnout v diskuzi takřka filosofickou a kdo to pak má moderovat. Třeba něco od toho prognostika co teď prognózuje z Pražského Hradu. A to jsem zavrhl také. Ještě by mě pak zavřeli, při představě jaké komentáře čtenářů při použi...

Co se tebe týče...

z adresáře "Tyčoviny"

ADVENT TIME

jedna fotografie z mého adresáře "portréty neslavných" Povolení ke zveřejnění mám  Zdá se mě, že teď v těch adventních týdnech se povolení shánějí celkem snadno, nebo tedy snadněji než během všedních dnů roku. Je to asi tím, že lidé jsou v očekávání a prodchnutí láskou, která na ně působí ze všech stran přinášejíce vstřícnost, empatii a zvuk pil řezajících stromky jehličnaté...což se překlápí do jejich dobrácky se tvářících tváří a tvářiček..

Entomofago Con Pasta

servito come antipasto

Jak jsem fotografoval pěkné obrázky...

Nějak ke konci listopadu mě tady soused ob jeden dům přistihl při poskakování s fotoaparátem kolem aktuálně vzniklé hromady určené pro sběrný dvůr. Občas se tu potkáváme, vrstevníci, každý se svým psem a tak se přišel optat, co že se to děje, fotit takové nicotnosti. A dali jsme se do řeči. Ne o psech ale o fotografování. Až se do nás dala zima a našli jsme si každý svůj vchod. Přišel za mnou asi za týden, jestli bych mu neporadil s koupí nového fotoaparátu. Zalapal jsem po dechu, ukázalo se, že to myslí vážně.  A tak jsem se ptal, abych se měl čeho chytit a mohl se v tom tipování ubírat relevantním směrem. První co jsem se dověděl byly samozřejmě peníze. Fotoaparát má být do deseti tisíc a bez potřeby dokupovávat nějaké další příslušenství. Potřebuje fotoaparát, kde bude využívat především automatiky a bude fotit pěkné obrázky. Potřebuje fotoaparát malých rozměrů, tak do velké kapsy u bundy. Potřebuje fotoaparát pro fotografování na výletech (zejmén...

To musí být určitě ON..

Každému se občas stane, když třeba vystupuje z auta, přechází přes přechod či obědvá v restauraci, že mu do oka padne člověk a s ním myšlenka "Toho přece znám, to je ten slavný...". Třeba chvilku lovíme v hlavě který to vlastně je, než se nám rozsvítí a nastane ten pocit "jůůů tak já ho potkal a viděl na vlastní oči". Možná je to ten co ho vidíme málem každý den v TV, možná na něj chodíme jako obdivovatelé sportovních klání, možná se často smějeme jeho cintání v nějakém tom parlamentu před kamerami, možná nějaký proslavený mazal. Absurdně to ale může být i člověk, kterého jsme vlastně nikdy neviděli. Neznáme jeho tvář (jen ho třeba slýcháme v rozhlase, nebo čteme den co den jeho řádky). Ten jeho pohled a ta vizáž co teď vnímáme nás sama o sobě ujišťuje, že to musí být on. Nikdo jiný se přece takhle ničemně ani dívat nemůže, nikdo jiný přece nenosí tak šíleně drahé hodiny, nikdo jiný přece na sebe nepoutá takovou pozornost.... . Pak přijdeme domů a vyprávím...

Na Cestě...

Pořád jsme na cestě. Ti dříve narození a déle fotografující si to asi uvědomují víc. A není to o tom kde všude jsme byli s fotoaparátem v ruce. Myslím tu tvůrčí cestu. Fotíme, tvoříme, seskupujeme do cyklů, do konceptů. Při tom kompletování mačkáme DELETE, necháváme se poplácávat po zádech a zase se vracíme s brašnou do plenérů, do ulic, do... T ahle je z adresáře " Relativně vzato " Tahle z adresáře " Portréty neslavných " Tahle patří do adresáře " Tyčoviny " Jo abych nezapomenul. Občas se nám na té cestě vyskytne někdo, nějaký ten hulvát, který se zeptá a hned i odpoví nějak tak  "A nebylo co vložit(?)..a tak jsi to vložil(!)"