Koncem srpna...v jednom lese....daleko od hlučícího davu...

Tolik otázek, jak to bylo s tou DIGIARENOU, co bude a kdo kam vlastně půjde. Jako by nebylo nic důležitějšího. Kdo šel okolo, tak se ptal, psal, volal a někteří jásali. Bylo toho příliš. Odešel jsem do lesů. Už z minulých dob známých míst tuláků, co knížku "Na cestě" nenosí sebou ale do svých srdcí si ji zapsali, do svých pocitů a svého konání propsali. 

Jedno ráno, bylo tak nějak pod dešti probudil  mě kolemjdoucí aniž o to usiloval. Toho jsem neznal, myslím, že nikdy nezahlédl. Upoutala mě na rameni brašna. Stará, notně zdevastovaná. Takové jsme nosili za socíku. V nich většinou nějakou tu Prakticu od soudruhů z NDR. Nedalo mě to a začal jsem se vyptávat. Nosí ji jen jako praktické zavazadlo, které vydrží všechno. Už dávno nefotografuje, o digitálním fotografování neví nic. Potom z té tašky vysypal dva kousky ORWO filmů s dávno, velmi dávno prošlo expirační dobou. Nosí je prý s sebou od té doby a to pro štěstí. Fascinoval mě tím, že DA vůbec nezná, nikdy o ní neslyšel. Po dlouhé době člověk, co se mě nezeptal a neměl na TO žádný názor. Co v něm ale evidentně zůstalo? I po těch letech má k fotografování vztah. Sám začal vyprávět, jak to tu dobře zná a jak by se dokázal zaobírat ránem v lese skrze hledáček nějaké mašinky. Nemá ale ani počítač, ani kam ho zapojit. Nemá ani zájem takové věci nějak zahrnovat mezi své krámy, jak tomu s čím spí ve svém stanu kdesi na druhé straně říká. Když jsem mu ukázal jeden můj digitální krám, trošku nechal nakouknout skrze hledáček, evidentně pookřál, člověk, který nemá ani fotografující mobilní telefon. No a pak už běžel sbírat kamsi starý papír jako způsob svého živobytí. Určitě se uvidíme. Prý.

cesta ke mě.....fotky mobilním telefonem

Vlastně jsem si vedle něj připadal nepatřičně. Člověk co na nezbytný čas odešel do lesů s plnou výbavou s vizí doby určité, co by do té komunity až tak nedokázal zapadnout a vzdát se postupně různých těch vymožeností civilizace. Teď mám první benzínku se sprchou a wifinou půl hodiny lesem za lesem. Oni také, ale ani je to nenapadne. Asi by je tam ani nechtěli. Asi to i tuší.

A já to nevydržel a zašel. Ostatně zatím pořád spíš vypadám jako aktuálně zbloudilý turista než HOBO.

A dal se trošku dohromady, došlo i na zbytek zubů. Nedošlo na hřeben. Nemám. A došlo i na kafe a něco k tomu. A k tomu jsem se připojil na jejich wi-fi. A po delší době se zadíval na DA, neb stará láska nerezaví....možná. V těch náhledech byla asi nevýraznější tahle fotografie. Popravdě řečeno, na první kouknutí to vypadalo na toho pána na té fotce co kupuje od Dánska Grónsko. Ale nebylo tomu tak. I tak jsem se začetl. A padala mě čelist. Úžasný výsledek deklarací a hrdinských činů těch co je nedávno činili. 

A nedalo mě to a kliknul i sem

A sem

A i sem

A musel se smát, až obsluha benzínky nechápavě zvedla oči údivem. Asi pojala podezření, že jsem si pustil nějakou starou českou komedii. Něco jako "Cirkus bude".

Nakonec jsem ale přece jenom našel jednu (určitě jich tam je víc, ale kafe se nadá cucat do nekonečna) moc pěknou fotografii, která oko před návratem do lesů potěšila.

Až mě zítra ráno budou budit ptáci a padající první podzimní listí, možná se ještě otočím na druhý bok a bude se mě něco zdá. A pak ne včera, co tu šel ten s tou starou brašnou, ale půjde kolem Ředitel. Tedy spíš mediální žeditel. A bude mě znát. A já jeho těžko poznám. Body otočené do špiček s třásněmi. Pruhované široké kalhoty na kšandách, kabátec z látky plné nafukovacích balónků, červenou bambulí na gumičce na nose a na velkém klobouku jedna rolnička vedle druhé. A bude volat "Hlavně aby byl klid, všichni jiní musí jít" a při tom volání bude zvonit rolničkami na celý, ještě spící les. Konečně všichni budou vědět, co je to ta DA.