Vlastně se jedná o pilotní fotografii k dlouhodobému projektu, který se tak nějak postupně uhnízdil v mé hlavě. Průběžnému fotografování v prostoru, který nemám daleko a který mě stále překvapuje. Když jsem se díval do historie polohy a že se podívám, kudy to tam vlastně mé toulky vedou, nebyl jsem. Tedy moje cesta končila kdesi kousek po vstupu a pak jsem z pohledu historie polohy prostě přestal existovat. Až kdesi na druhé straně polygonu mě strýček google zase vrátil do svého jinak totálně probádaného světa. Tedy území, jaksi datově marné. Nikoli však ve smyslu potkávání. Potkávání krajiny, potkávání někdy docela zvláštních lidiček a prostoru, kde nepotkáte jediný reklamní panel. Území, kudy se dokáže tiše šinout vagón za zatáčkou od lokomotivy odpojený a směrem do nikam postrčený. Žádné houkání, nic. Proč také. Prostor, kde už pravidelně vídávám stejného člověka s velkýma očima jak stojí naprosto mimo nástupiště, těma očima vyprovází vlaky a stále dokola mluví si sám sobě posluchačem. Už se vlastně tak nějak známe. Koukneme po sobě a asi z obou stran zažíváme údiv nad vyšinutostí té druhé strany.
Začal jsem tomu projektu říkat POLYGONAREA. A fotografie tam pořízené ať už jednotlivě či jako dílčí cyklusy teď najdete tady pod tím klikancem. Budou tedy hezky pohromadě.
