FOTOTERAPIE Pošetilostí :

Zítřkem se stanu, a stanu se rád, 100procentním příjemcem požitků tak řečeno ze státní kasy. Po tolika letech se směrovka obrací. A tedy je čas psát vzpomínky, dokud ještě v hlavě nějaké mám. Obal na tu knihu jak vidno mám. Jen začít psát...

Poslední z podzimních fotografií. Tedy z fotografií, které vznikly na podzim roku 2018. Poslední půl tucet, než začne zima. Nejen Praha je městem mostů. I my tu máme. A kachny a vůbec... Nikdy jsem na něm nejel. A už nepojedu. Ani v létě a už vůbec ne na podzim... Neznámá, zamyšlená v babím létě. I když...už tu jednou byla... Připomínka všem co nemají myčku nádobí. Nemám... Noemova Archa. Určitě ona. Žádný Ararat. Spíš praotec Čech... A poslední je pohrávání si z telefonem. který,když na to přijde umí rozpůlit vlak a dostat cestující do zvláštní situace, kterou si nekoupili ale vyskočit už nemohou... A to je konec podzimu 2018. Vlastně ne až tak. Zima, zima je tu zdá se už spíš vzpomínkovou záležitostí a místo ní spíš nepočasí.

Třetí díl z podzimního fotografování. Žádné cílené akce, spíš průjezdy sem a tam...žádné fotoplány nebyly... Půvaby podzimu při courání po místním momentálně vyschlém moři, po létě všemi opuštěném... Podzimní móda. Ten vlahý, tetelivý podzimní čas tady na nábřeží... Sladké autentické zátiší z míst kde v tu dobu bylo opravdové ticho... Potkal jsem ji náhodou v parku. A drze si řekl o focení... Asi jedna z nejbarevnějších tohoto podzimu... Už dost pozdě na babí léto, i když syrové, přesto poetické ráno na Sečské přehradě... Poslední podzimní půl tucet tím pádem do konce roku stihnu :-)

Druhý díl bude přece jenom o trošku barevnější, než ten předcházející. Hradecké nábřeží a náhodná situace které nešlo odolat... Růže? Zaujala, sama u Hučáku se těžkými stromy na pozadí. Vlastně ona už také tak až lehoulinká nebyla...spíš už tak namále s počínajícími chladnými nocemi a hučící temnou vodou za zády... Jedna z poslední zastávek na Seči. Sucho ji dočista vysušilo, až tak že nepamatuji.. Pocity, pocity, pocity, černá rána, chladnem ještě černější k zimně směřující, než počne voda zamrzlá.. Barevný podzim ve městě stožárů, drátů a kolejí... Průvan mládí rozbil dveře u nás v domě. A tak vznikl autoportrét z prostředí kde se mě tuze líbilo... Tak vypadá druhý půl tucet, kdy tu konečně dodělávám druhou polovinu...

Podzim, stejně jako léto bude rozlámaný do čtyřech částí po šesti fotografiích s představou, že na konci 2018 tu budou části všechny. Podzim fotografický byl pro mě docela zvláštní, výsledek nepříliš valný a fotoúletů aby divák pohledal. Spíš různé ty nostalgické krásňovky, lodičy, vodičky a kytičky...a barvičky. Žádná velká dramata, žádné hluboké průhledy do tančící společnosti. Asi to souvisí s mým postupným odcházením ze světa cestování po vlastech nejen českých. Je v tom asi tak nějak usazování se a opuštění světa cílených setkání s krajinou, s přírodou a lidmi dále než za humny. V tu chvíli jsem si vzpomenul na Miroslava Horníčka, jehož krabičku s mnohými moudrostmi na několik CD jsem si koupil. Opravdu koupil. Fakt, nikde neopajcnul... Fotografie je pořízená mým novým chytrým telefonem (také koupeným), který umí rozostřovat (jako třeba tady na té fotce), učit se a navíc ještě panoramalizovat. Se teď učíme jeden od druhého. Není to LOCH NESS ale je to...