Po větru...

 ...po dešti...

...po bouřce...

Na staré plovárně

 

Na nové plovárně

 

Chčije a chčije...

 už za mého mládí to tak bývalo...

...některé dobra zůstala, alarmismům navzdory.

Galerie u Pavouka...

 

Václav Havel znovu nalezen...

Na předchozí článek mohu navázat až dnes. Byl tam, kde už jsem ho hledal minulou neděli. Na externím disku, znovu připojeném spíš už jen pro pocit „abych si nemohl nic vyčítat“ než s očekáváním úspěchu.

Nicméně, nalévám do tupláku polotmavého Primátora a v nastávajícím vedru opouštím okouknout sochy i trosky na starou i novou plovárnu :-)

Desetiletý nalezenec bez jistoty původu...

Za účelem kolektivního vzpomínání (nebo spíš vzpomínání na co jsme ještě nezapomenuli a kolik tehdy stálo pivo) jsem tu strávil mnoho hodin hledání fotografie Václava Havla s napěněným tuplákem, cvaknutou počátkem roku 1990, při jeho ještě v té době revoluční výpravě do Hradce Králové.

A protože to byl sken z klasické (jaké také jiné v té době) zrcadlovky nebo středoformátu, nešlo se chytit na žádný běžný exif či datum pořízení. Vystřídal jsem několik externích disků a už dost propadal skepsi. Odhad doby, ve které ta oskenovaná fotografie leží, se postupně propadal.

Stále bez výsledku už do roku 2012. Fotka po fotce, někdy rychleji, jindy jako hlemýžď. Potkávané fotky občas vrátily moji mysl o mnoho let zpátky. Většinou si pamatuji situace, za jakých vznikaly, anebo, za pomocí jiných fotografií, je dostanu do kontextu.

Pohled na tuhle fotku nevyvolal vzpomínku žádnou. Vůbec jsem se nechytil. A nechytám se ani teď.

Když se tak na ní dívám, jedno mě přijde podivné. Tedy ptám se sám sebe, jestli jsem dělával takové pěkné fotografie. Nevím, rád bych kývl, že ano.

Pro jistotu se ale ptám: Nezná tu fotografii někdo? Občas mně lidi posílají (nebo spíš posílali) fotografie k posouzení, a tak je relevantní se ptát: Není to nakonec ještě fotografie někoho jiného?

Třeba se o ní někdo přihlásí a já zůstanu bez iluzí, že by se mně něco tak báječného, kdy povedlo…

Manželství pro všechny...

Žijeme tu spolu v jednom bytě, v jedné domácnosti už více jak jedenáct roků. Za tu dobu ona doběhla můj věk, a tedy máme společná očekávání odvalená od věku a zkušeností. Došli jsme společně do povědomí, že ve stáří je lepší se držet většiny, příliš se nevyklánět na jednu či druhou stranu a spíš držet celospolečenskou lajnu.

Za tu dobu si připadám jako poloviční pes a ona se stala polovičním člověkem. Spojil nás k tomu společný trudný zážitek.

To jsem ji ještě puberťačku svěřil jakémusi certifikovanému cvičiteli za účelem výcviku. Jevila se od začátku jako málo povelům přizpůsobitelná, příliš inteligentní s vlastním názorem. A když při druhé lekci cvičiteli došlo, že jeho umění skončilo jeho zesměšněním, prostě ji vyzdvihl do výšky a praštil s ní o zem. Byla to poslední chvíle výcviku. Od té doby spolu mluvíme v celých větách. Žádné povely, žádné výcviky… a navíc to mezilidské mluvení v celých větách zbližuje.

Nerozdělilo nás ani odejití její rodné vlasti z péče Bruselských bílých límečků, vodítek a obojků.

Agapé mezi námi vzniklo postupně, nikdo nám ho nevnucoval, nikdo ho nenařizoval, nikdo nevymýval naše mozky posunem okřídlené věty „Miluj bližního svého jako sám sebe“ a selhal i nikým nevolený nihilista Kazatel se svou protivnou marností.

Běháme už jen tak rychle, aby nás pestří influenceři z pěstíren duhových paradigmatů nedoběhli.

Teď jsme ale vstoupili do fáze, kdy jásáme (slintajíce blahem jak nad společnou miskou) na vlně zajišťující ještě větší štěstí pro všechny.

Snad se toho do roka dožijeme. Snad ty ostrůvky zbývajících nepřejících zalije voda všeobecného tleskání a budou definitivně ohlušeni a znemožněni modernitou co už zvítězila málem všude. Zápis na matrice pro všechny se stane oslavou nové doby. 

Nicméně líto nám bude, že tu novou dobu si asi až tak dlouho neužijeme, a tedy se nedočkáme té doby ještě o kus novější.

Do té doby zbývající do schválení zákona (a zavržení toho Starého i Nového) se dohodneme na znění mosazené cedulky abychom ji pak mohli okamžitě přilepit na dveře a jasně svůj postoj a své poležení deklarovat sousedům, příbuzným a případně poslancům, svědkům a pisálkům co rozumí jen psím knížkám a překonaným tradicím.

Na té cedulce vlevo dole malým písmem bude dodáno „Na nás se neštěká nebo jen jednou“.

Zápočet z kosmologie...