30 března 2022

O V O C E

Tohle je takové to fotografování kterému předchází dlouhé uvažování.

Člověk uvažuje nad názvem.

A když člověk konečně vymyslí název...




...tak vezme brašnu a všechno nádobíčko a jde se toulat aby k tomu názvu stvořil fotografii.
Proto se tomu procesu učí na školách a říká tvůrčí fotografování.
A někdy musí člověk vyjít několikrát.
Protože kolikrát nevyfotografuje nic tomu názvu dost adekvátní.
Radost nastává, když se mu to konečně podaří.
S ohledem na postup tomu říkám zpětná radost.
Protože pracně vymýšlet název něčemu co už vzniklo je pošetilost.
Názvem dodatečně zachraňovat je blbost.



  už jsem tady dlouho nic nenapsal...mě přitom psaní napadlo





03 března 2022

Na psí oči ....

Dnes jsme slavnostně slíbili a na psí oči odpřisáhli, Já i Tatonka, že se ani jeden zná nebude zúčastňovat žádných diskuzí pod články na Digiaréně.

Kopii této přísahy jsem zaslal k uložení důvěryhodné osobě i s pokyny jak ji v případě porušení tohoto slibu zveřejnit.

Tímto zdravím i paní Miluši Šmuclerovou do toho nejvyššího patra která asi ani netuší z té výšky, že nějaká Digiaréna vůbec existuje...nebo spíš jako Galerie existovala.




Mimochodem, k mé radosti dnes přehodnotili diskuze v Parlamentních listech. Ubude kupa hnoje pod kydající falešnou představou o svobodě slova.


 



























01 března 2022

Meteorologické jaro 2022

Tak nám dnes začalo meteorologické jaro.

A tohle jaro, to se neopozdí. To ví kdy má přijít.

A nic ho nevyviklá.

Navíc jaro ví, že je vítáno, že je s nadějí v dobré očekáváno.

Má čisté svědomí.




A tak přišlo sem k nám do Hradce Králové.
Přišlo do Petřínských strání s výhledem na Katedrálu.
Už je i na Ukrajinsko Slovensko Polském pomezí.
I V Kyjevě už to jaro je. Ohňostroje toho důkazem.
V Mariupolu se ani o minutu neopozdilo.
V Charkově na dětském hřišti bez dětí pomrkávalo hned po svítání.
Pak vyrazilo směrem k Filharmonii, k Opeře. A tam už se nemohlo ani na chvilku posadit. Nebylo na co.

Zato jaro v Moskvě se od rána táhne před S(b)erbankou jako had vyhřívající se na jarním sluníčku, lavička vedle lavičky.

Odpočaté jaro pokračovalo dál.  Až na Ural. Do hlubokých hvozdů, do hlubokého bunkru.
Tiše se protáhlo za zády strážců a vyvěsilo ceduli:

“Na každou svini čeká řezník”

Ulevilo se svini v tom jarním vánku. Všechny řezníky přece poslala do Kyjeva, do Charkova…do Mariupolu...dokonce i jejich učedníky, jejich děti...jsem tam poslala....


Anonymous zrovna na všech Ruských kanálech začali dávat Šakala. Je přece meteorologické jaro co se neopozdí…